Kráčel si chodbou a ve tváři měl zamyšlený výraz.Oba muži v uniformách se zastavili u první cely,ale on pokračoval dál,dokud nedošel až k poslední cele.K té mojí.Zastavil se a začal si mě prohlížet.Cítila jsem na sobě zvědavé pohledy Anab a Angeliny,ale nevnímala jsem je.Existovala pro mě jen jeho tvář.Jeho krátké tmavé vlasy neposlušně ročepířené,které přímo toužili po pohlazení.Jeho lícní kosti lehce vystoupající pod hladkou kůží.Jeho oči s dlouhými řasami říkající všechno a zároveň nic.To všechno mě přimělo k tomu,že jsem od něho nedokázala odtrhnout pohled.Když jsem si uvědomila,že na něj zírám s téměř otevřenou pusou,rychle jsem uhla pohledem a předstírala,že se dívám na klíče schované v jeho dlani.On na mě ale stále zíral pohledem,ze kterého jsem neuměla nic vyčíst.
"Rose"Vydechl konečně a v jeho hlase zaznívala něha,jaká mě v tu chvíli absolutně ochromila.Náhle jakoby se vspamatoval a přepnul na modul kultivovaného pána domu:"Jste žádána nahoře v salónu.Prosím vás,aby jste šla se mnou a netropila potíže,jak má vaše nezkrotná povaha ve zvyku.Nerad bych volal posili."Mluvil se mnou jako bychom si byli rovni,což bylo v momentě,kdy já jsem seděla před ním za mřížemi celá vyčerpaná a otrhaná,celkem vtipné.Tón hlasu zračil odlehčenost a ve tváři měl náhle lišácký výraz,jaký jsem u něj už dobře znala.Zvedla jsem se na nohy a podívala se mu zpříma do očí.
"A kdo si mě žádá??"Neodpověděl.Jen mi jedním rychlým pohybem odemkl celu a pustil mě ven.Divila jsem se mu,že tak riskuje.Pustí mě ven bez pout a nebojí se.Mohla bych ho s klidem na místě zabít a posily by mu byli k ničemu.Náhle z kapsy vyndal pouta a vyzívavě se na mě podíval.Chtěla jsem vědět o co mu jde a byl tak hezký,že bych ho nedokázala zabít.Rozhodla jsem se s ním hrát jeho hru a nastavila ruce,aby mi na ně mohl nandat pouta.Zachvíli už jsme tiše stoupali po schodech nahoru.Šla jsem před ním s rukama za zády,které mi držel svázené.Měl tak hebké ruce...Přestaň Rose!!Měla bys ho na místě zabít a ne se tady nad ním rozplývat!Zavedl mě do místnosi zařízené v romantickém stylu.Byla tu jedna obrovská pohovka plná polštářů a dek.Nedaleko ní stála přímo naproti sobě dvě křesla rovněž ověšené přikrývkami.Okna byla dokořán a do pokoje se vkrádalo sluneční světlo skrz tenoučké,dlouhé,bílé záclony,které ve větru povlávali tak ladně až vypadali jako živé.Nábytek byl zařízen ve starobylém stylu.Skříně se loupali a na stěnách byli oprýskané tapety.Bylo však vidět,že toto je úmysl desingera a navozovalo to klidnou atmosféru.Julian mě posadil na jedno z křesel a sundal mi pouta.Zadíval se mi do očí a nic neříkal.Rozhodla jsem se tedy,že začnu první.
"Proč jsem tu??O co jde??Co se děje??"vyhrkla jsem bez přemýšlení.
"Nevědomost je dar.Proč jsi tak zvědavá Rose?Nech mi moment přakvapení."Chvíli jsem uvažovala o jeho slovech.Má něco za lubem.Znovu mě překvapil tón jeho hlasu,který naznačoval,že mluví se sobě rovnou a ne s krvavou děvkou,jak nás bral jeho bratranec.Přimhouřenýma očima jsem ho sledovala,což ho zjevně pobavilo a rozesmál se.Byl to krásný nenucelý smích.
"Proč je tak těžké uvěřit tomu,že nemám postraní úmysly??"Jako by mi viděl do hlavy.To mám tak čitelný výraz?"Jen jsem s tebou chtěl mluvit."
"Lidé jako vy a váš bratranec s dívkami jako já nechtějí jen tak mluvit."vyštěkla jsem a on zvážněl.
"Já nejsem jako on."
"Ne??A proč s tím tedy něco neuděláte??Kdyby se vám nelíbil životní styl,který tu vládne,pokusil bysme se to změnit!Ale vy jen přihlížíte."
Měl ve tváři výraz, ze kterého jsem neuměla nic vyčíst."Není to tak lehké,jak si myslíš.Gregor není hloupý,má své názory a dává si pozor,koho si zve do svého domu."
"To jsou jen chabé řeči.Myslela jsem,že ty jsi chytřejší než on."
"Jsem.Ale on má peníze,majetek a svoje lidi.Já nemám takový vliv jako on." Ušklíbla jsem se. "Já vám chci pomoct. Nerad se dívám,když někoho takhle zneužívá a věř mi,že kdybych mohl,zarazím to.Ale zatím na to nemám prostředky."
"Zatím??A ony někdy budou??"
"Doufám v to."Sklopila jsem oči.Byla jsem ráda,že není jako jeho bratranec,ale mrzelo mě,že s tím nemůže nic víc dělat.
"Proč jsem teď tady?"zopakovala jsem otázku.
"Protože jsem tě chtěl vidět."
"Proč??"podívala jsem se mu do očí.Jen se usmál a neřekl nic.Neklonila jsem se k němu blíž."Proč se snažíš být stále tak tajemný??"
Naklonil se ke mě:"Protože,kdybych byl čitelný,neměla by ses na co se ptát." Zrychlil se mi dech.Naše vzájemná blízkost ve mě probouzela chtíč.Už dlouho jsem nebyla s jiným mužem.Jako by mezi námi jiskřila jakási energie.Seděla jsem jako na jehlách a neodvážila se ani mrknout.Byl to on,kdo se pohnul jako první.Přiblížil rty k mým a lačně se na ně díval.Prahla jsem po jeho polibku jako leklá ryba po kapce vody.Už jsme byli jen centimetr od sebe a já sem byla ta,co to nevydržela a vrhla se na něj.Náš polibek byl něžný,ale postupně přidával na dychtivosti.Ústa už nám nestačili.Začala jsem mu rozepínat bílou košili a on mi opětavě pomáhal.Jen,co byl do půli těla nahý,byla jsem na řadě já.Stále jsem na sobě měla ty potrhané,krátké šaty a tak to šlo snadno.Rozepl mi zyp na zádech a pomalu mi stahoval šaty níž a níž,až jsem byla jen ve spodním prádle.Líbal mě na krku,na klícní kosti,na ňadra..Snad po celém těle.Nemohla jsem se už dál držel zpátky a začala mu rozepínat opasek.Byla jsem v jeho moci a už nebylo cesty zpět.


Jé určitě je to moc skvělý, ale nějak nestíhám číst ty před tím tak se omlouvám o víkendu si na to určitě udělám čas :-)