Valentine story
14. února 2014 v 16:06 | -D | PovídkyStála jsem na nádraží a vychutnávala si ty vražedné pohledy lidí,kterým se nejspíš nelíbilo moje slaďoučké valentýnské naladěný,ve formě bílých krátkých šatů,žíhaných růžovou s nejrůznějšími zamilovanými nápisy do půli stehen.To celé doplňovali boty na vysokém(a když říkám vysokém,tak myslím opravdu vysokém)podpadku,ve stejném odstínu růžové,která byla na šatech.K tomu dlouhé,nakulmované vlasy,elegantní šperky a kabelka a může se jít do ulic!
Navzdory nízkému inteligenčnímu kvocientu kluků,jako byl můj bejvalý,který se se mnou rozešel týden před Valentýnem(Vážně!?)jsme se s kamarádkou Mirandou rozhodli,že si společně zajedem do kina,koupíme zmrzku,kytky a na kluky se vykašlem.Byl to brilantní plán,až na to,že jsem to měla být já a Miranda,kdo ten plán uskuteční a vzhledem k tomu,že vlak už se sem pomalu,ale jistě blížil a Miranda nikde,jsem si nebyla jistá,jestli to nakonec nebudu muset celé odnakupovat i za ní.
Ne právě se blíží!V krásně mléčných rozevlátých šatech s flitrovaným vrškem se ke mě žene rekordní rychlostí a téměř dohání vlak.Už z dálky na ní rozjařeně ječím,čímž si vysloužím ještě vražednější pohledy mých budoucích spolucestujících.Ve zhruba stejně vysokých podpadcích,jaké mám já,je to pro ní dost obtížné,ale i s mýchaným shakem v ruce ke mě dobíhá a šťastně mě objímá.Celé uječené se do sebe zavěsíme a zamíříme do vlaku na naše obvyklé místo.
"Zase jako vždy máš elegantní příchod!Na to jediné se v dnesšní době mohu spoléhat.Na to,že nikdy nikde nebudeš včas!"rozesměju se a Miranda nasadí falešně uražený výraz.
"Náhodou do mých prvních tanečních jsem dorazila s půlhodinovou rezervou,abych tam byla včas!"
"Ano,ale to byla sobota,zatímco taneční jsme měli v pátek.!"Znovu jsem se rozesmála a Miranda se ke mě tentokrát připojila.Byla sice hodně chaotická a opožděná,ale když došlo na lámání chleba,byla skvělou oporou a věděla vždy,co dělat.Za to jsem jí měla ráda a nesmírně si jí vážila.Byla to přece ona,kdo mi pomohl se vyrovnat s rozchodem s mým ex Billym a podívejte se na mě??Je Valentýn a já odkopnutá holka týden před Valentýnem jsem vysmátá jako měsíček na hnoji!
Začneme řešit příšerné outfity našich spolucestujících,když mi najednou zapípá SMS.Je to Billy a píše,že je mu líto,co se stalo a že by si o tom rád promluvil ještě dneska,jestli mám čas za půl hodiny u mě před domem.Ukážu to Mirandě a ta okamžitě skřiví obličej do kyselého úsměvu.
"Napiš mu,že máš lepší zábavu a na něj,že kašleš.Stejně jsem ti celou dobu říkala,že to tak skončí,je to všivák,kterej si nestih sehnat na Valentýna holku a tak se jako poslední možnost spásy jevíš ty-jeho momentální ex se zlomeným srdcem,která ho přijme s otevřenou náručí."
"Jak můžeš být,tak krutá??Chce si promluvit!To nemusí nic znamenat!"
"Ha tomu,co si teď řekla vážně věříš Holly?"podívá se na mě vyčítavě jejíma velkýma zelenýma očima.
"Nechápu,proč si proti němu,tak předpojatá!Vždycky jsi ho neměla ráda a stačilo se o něm zmínit slovem a už lítali jen stížnosti.Byl to můj kluk,proč si neakceptovala to,že sem ho měla ráda??"
Jen polkla a podívala se z okna.Zbytek cesty jsme spolu nemluvili.Byla jsem na ní naštvaná a už dlouho jsem to v sobě dusila.V jakémkoli smyslu jsem se před ní o něm zmínila hned byla naježená.Proč jako??Vybila jsem si už částečně svoji zlost při této hádce,ale věděla jsem,že to zdaleka nebylo všechno,co ve mně hrozilo vybuchnout.Když jsme vystoupili z vlaku a mířili na metro zase jsme pomalu rozjeli rozhovor a všechno se zdálo být v pohodě.Dojeli jsme na příslušnou stanici a vystoupili v nákupním centru.Vyjeli jsme o patro víš ke kinu a koupili si lístky.Do představení zbývala čtvrt hodina,tak jsme se rozhodli,že si půjdem koupit popcorn.Dala jsem si karamel zatímco Miranda měla šunkasýr.
"V půlce change??"mrkla na mě.
"Jasnačka"příkývla jsem a začala hrabat v kabelce telefon,který mi divoce bzučel."Volá Billy"zobrazili se na obrazovce.Miranda se ke mě naklonila,aby viděla na displey a jen se ušklíbla."Snad mu to nechceš vzít,že ne??Je fakt ubohej.."
Tohle byla poslední kapka v číší mého zármutku.Na čele mi naběhla žilka a byla sem rozhodnutá si to to tady a teď vyříkat."Musíš do něj pořád rejpat?To si kamarádka!?Byl to můj kluk a třeba ho mám pořád ráda,tak proč se s tím nemůžeš srovnat?Toho vážně nesnášíš víc,než mě máš ráda?Počkat nebo snad žárlíš?Není to celou dobu jen v tom,že se ti vlastně líbí a nemůžeš snýst to,že já jsem s ním šťastná?"
Miranda vypadala opravdu šokovaně,ale vmžiku se ten víraz změnil na uražený."Prosím?Žárlím?Jak tě to napadlo?O čem to mluvíš!?Já jen vím,že je to hajzl a není pro tebe dost dobrý!A chci tě zachránit před tím,než ti znova zlomí srdce!
"Ale nehraj to na mě,takhle soucitnou jsem tě ještě neviděla!Co ze tím doopravdy stojí?"Dívala sem se na ní a viděla jsem,že tu něco nehraje.Je tu něco,co mi nechce říct,co přede mnou tají.Uhla pohledem a otočila se ode mě tak,abych jí neviděla do obličeje.Chytla jsem ji za rameno a dožadovala se odpovědi."Proč?No tak proč?"
"Protože tě miluju!"Okolostojící se na nás začali otáček s udivenými výrazy,ale nikdo nemohl předčit ten můj.To,že bych byla šokovaná bylo slabé slovo.Jako by mi najednou vše v hlavě secvaklo a začali mi po tvářích stékat slzy.Nevím jestli štěstí nebo smutku,ale v té chvíli mi to bylo jedno.
Miranda se zhluboka nadechla a pokračovala."Není to tak,že bych žárlila na něj,ale já žárlím na tebe.Není to už jen kamarádská láska,prostě to přerostlo v něco věčího.",začili jí po tvářích stékat slzy,"Vím,co si teď o mě asi myslíš a pochopím,když se mnou teď přestaneš na čas komunikovat,ale musím to udělat."A v tu chvíli mě políbila.Tohle mě opravdu dorazilo,byla jsem vyděšená a tohle na mě bylo trochu moc.A tak jsem sama sobě nemohla uvěřit,když jsem jí začala polibek oplácet.Líbali jsme se na chodbě před kinosálem a zděšení lidé kolem nás pochodovali se znechucenými výrazy.Nám to však bylo jedno.Cítila jsem její ruce na mém krku a její studené rty jak se vpíjí do mých.Jako bych právě našla něco,co jsem u Billyho vždy postrádala a tak jsem oběvila svou Valentýnsko lásku.
Komentáře
fuuuu no tak to bol ale riadny zvrat na konci poviedky to som teda nečakala :)
ale bolo to určite milé
Mrzí mě, že jsi se mnou o Danovi nemohla moc mluvit a v tomhle případě ti jako opora nebyla. Když jste se rozešli bylo mi to líto, ale je pravda, že mnohem víc jsem byla ráda...Promiň. Píšeš o Mirandě jako o mně? Příjdu si tak...a ty jako Holly, skoro vše odpovídá. Až naten konec, na to bych asi nepřistoupila i když ve škole samá sranda. Fakt promiň ohledně toho všeho. Ale asi jsem ho nenávidim víc, než jsem tebe v tý době měl ráda.


Krásná story!:)