2. února 2014 v 15:48 | -D
|
Podívala jsem se do zrcadla na tu dívku,která se mi nepatrně podobala,ale rozhodně sem to nemohla být já.Měla hladnou kůži jako samet bez jediného škrábance.Obliček skvostně upravený a vyhlazený,se zvýrazněnýma očima,které jí dodávali na tváři ďábelský výraz.Vlasy dlouhé,rozpuštěné měla elegantně přehozené přes rameno a na sobě dlouhé,tenké ruměnkové šaty.K tomu černé lodičky s nepatrnými zlatými detaily a nehty přetřené průhledným lakem,že se leskly jako perly.Vypadala skvostně.A k neuvěření,vážně jsem to byla já.
Celá skupina mých pečovatelek se postavila okolo mě a hodnotili pohledy svou práci.Jak se zdálo byli spokojeny. Viděla jsem na nich ale, že si na mě dávají pozor.Věděla jsem,že tady budou asi podobná ochranná zařízení,jako v mém minulém ubytování,ne-li modernější,a tak jsem se moc o nic nepokoušela.Zatím.Chtěla jsem nejprve vidět ten uvítací večírek,abych věděla kolik lidí zde žije a mohla tak uvažovat o šanci na útěk.Ikdyž teď mám rozhodně větší příležitost, než před tím,protože součástí mé dlouhé a intenzivní procedůry bylo i lehlé doplnění zásoby krve,aby jsem měla lepší barvu a pohybovala se alespoň trochu kultivovaně.Mé opečovávatelky si však dávali patřičný pozor,abych neměla škodlivě velkou dávku.Ta jejich pečlivost mě doháněla k šílenství.
Meredith dala povel a vyšla ze dveří.Celá skupinka dívek se za ní vydala a mě udržovala uprostřed jakéhosi kroužku.Všichni se striktními,profesionálními výrazy dávali pozor,abych se snad náhodou o něco nepokusila.Opět jsme procházeli dlouho nekonečnými chodbami,než jsme dorazili ke dveřím,u kterých stáli dva bodyguardi.Meredith mávla rukou a muži okamžitě poslušně začali otevírat dveře,spod kterých se linula hudba.
Naskytl se mi pohled do ohromné místnosti,plné barev,světel a hudby.Místnost byla vysoká a tak se po jejím kruhovém obvodu táhli dva honosné balkóny,plné tančících dívek v krátkých šatech.Naproti dveřím bylo umístěno menší,opět mramorové schodiště na němž se nacházeli 3 pohodlné,podlouhlé gauče v odstínech rudé na nichž seděl slizoun,z každé strany jednu atraktivní dívku a naproti němu ten záhadný,svůdný muž pouze a jen s tabákem.Bez ženy,což mě ani nevím proč, potěšilo.Seděli tam ještě další 3 muži,které jsem neznala,ale vypadali na podobné tipy jako byl pan Hangsfield.Před sebou stůl,plný drinků,které jim každou chvíli doplňovali poslušní číšníci.
V momentě,když jsme vešli, se všechny jejich pohledy upřeli na nás.Hudba se utišila a já byla středem pozornosti.
"Akorád včas Meredith!Tak nám ukaž své dílo!"zakřičel pan Hangsfield a v jeho hlase byli slyšet stopy alkoholu.Meredith se lehce uklonila,pokynula rukou a představila mě jako Rosemary Yvonnu Leevdom.Vyrazilo mi to dech.Celým jménem už mi dlouho nikdo neřekl.V mém minulém bydlišti mě oslovovali pouze číslem a já už si myslela,že mé pravé bylo již dávno zapomenuto.Hudba se ztišila.Sjížděli mě pohledy všech pěti mužů,ale jediné oči které se na mě nedívali jen jako na kus masa byli ty průsvitně modré.Dívala jsem se na toho muže a z přemýšlení o něm mě vytrhlo slizounovo opilecké řvaní.
"Meredith odvedla jsi svou práci nadmíru dobře,můžeš jít,ale ji mi tu nech.",s úšklebkem mi hleděl do očí,ale já neuhla pohledem."Co na to říkáte chlapy??No kterej z vás na ní má chuť?"zakřičel a rozesmál se,čímž přiměl ty dvě kokety do něj zavěšené,aby se taky rozesmáli a odhalili tak své špičáky.Zalapala jsem po dechu on si jen tak seděl na gauči se dvěma upírkami přímo u krku a byl ještě živ?Sledovala jsem ty dívky.Zřejmě se jim to tak líbilo.Nevypadali,že by měli v plánu ho nějak ohrozit."Co myslíš ty Juliane?"řekl ten nechutný multimilionář a podíval se na něj,jež oči mě tolik hypnotizovali.
"Je to krásná žena."řekl Julián klidně.
"Ale no tak,ty se vůbec neumíš odvázat!Alfrede!"oslovil jednoho z poskoků.
"Ano pane??"
"Přiveď ty dvě chudinky,ať se trochu pobavíme."Alfred zašel do jakýchsi dveří zastrčených našikmo pod ohromnou plazmovou televizí,kterých jsem si před tím nevšimla a za moment se vrátil se dvěma upírkami,oblečenými podobně jako já,které měli však ruce svázané provazy napuštěnými sporýšem.Obě vypadali mladší než já.Ta jedna mohla být stará maximálně půl století.A obě se tvářili víc,než utrápeně. Alfred je přivedl až ke mě a rozvázal jim ruce zohyzděné hlubokými jizvami od sporýše,které se však začali pomalu hojit.
Slizoun se ďábelsky usmál a pln očekávání na mě hleděl:"Tak Rose ukaž nám,jak moc si hladová a upij si tady z naší ustrašené Grizeldy!"řekl a pokynul rukou směrem k té mladší upírce stojící přímo vedle mě.Cítila jsem,že na mě ta chudinka upírá oči,ale já se na ni ani nepodívala.Očima jsem sledovala na pana Hangsfielda a ani mě nenapadlo ho poslechnout.
"Tak abys věděla,jak na to,tady dámy ti to ukážou."plácl jednu z upírek sedících mu na klíně přes zadek.Ta se naklonila k té druhé,která jí mezitím nastavila hrdlo,a začala z ní pít.Bylo to nechutné.Ve světě upíru je to považováno za zvrhlost!Po chvíli se od ní upírka odtrhla a ten všivák jí slízl zbytek krve ze rtu.Nejradši bych se ušklíbla,ale přiměla jsem se zanechat si kamenný výraz.
"No Rose teď jsi na ředě!"Všech pět mužů na mě hledělo s očekáváním.Bylo však zbytečné."Kousni ji dělej!"Začal můj nový pán zvyšovat hlas.
"Měl bys jí k tomu trochu pomoct."Pobídl ho jeden z těch neznámých můžu.Modrooký Julian jen seděl a nespouštěl ze mě oči.
"Hmmm,tak fajn."Slizoun se zvedl a opileckým krokem došel až ke mě,popadl mě zezadu za krk a přitiskl mi ústa k upírčině hrdlu."Pij!!"Sebrala jsem všechnu svou sílu,co jsem měla v těle a vymrštila svou ruku proti jeho tváři.Dala jsem mu facku tak silnou,až zavrávoral a tvář mu úplně zrudla.V jeho očích jsem uviděla zaplápolat plamínky zlosti.
"Ty jedna děvko,tohle je můj dům a tady budeš poslouchat mě!"Chytl mě za vlasy na temeni a vší silou táhl dolů.Se zajíknutím jsem zavrávorala a složila se k zemi.
"Gregore nech ji být! Klid,nekaz si s ní večer.Sluhové ji odvedou do věznice a ty si můžeš v klidu dát další skleničku Margarity!".Julian k nám přiběhl a chytl pana Hangsfielda za ruku,jíž mě držel u země a pomalu mi vytrhával vlasy.V momentě,kdy spolu navázali oční kontakt,Gregor mé vlasy pustil,ale stále naštvaný dal poručit,aby mě odvedli do věznice.Dva muži se mě chopili a táhli mě chodbami vzpouzející se do věznice.Byla o patro níže než suterén a byla zařízena ve starobylém stylu jako za dávných časů.Už zase jsem skončila na zemi zamčená v kleci bez potravy,sama, oslabená, na pokraji sil a ve tmě...
Zase dokonalé!) Chci další kapitolu!!:)
Na blogu je vyhodnocení kontroly a náběru:http://na-parket-cz.blog.cz/1402/vyhodnoceni-kontroly-a-naberu