Člověk má v srdci místa,o nichž mnohdy nemá ani potuchy.Teprve až se naplní bolestí,doví se o jejich existenci.
Láska je rozkoš,která se mění v bolest,není-li opětována.
Odpouštím,ale nezapomínám...
Umím prohrávat,ale nikdy se nevzdám...
Nesnáším lež,ale také vím,že pravda někdy pořádně bolí...
Největším uměním člověka je překoneat bolest a nahodit úsměv ve chvíli,kdy je mu do pláče...
Zabývajíce se svými bolestmi,zvětšujeme je.Přemýšlejíce o svých slabostech,posilujeme je
Láska způsobuje bolest.Ale taky bolest léčí.Láska prostě bolest je.Bolest není od lásky nikdy daleko.Láska vám může srdce naplnit,pak zlomit a to zlomené srdce zase vyléčit.A platí,že každá láska vlastně končí nešťastně,dřív nebo později-protože i v případě,kdy třeba láska trvá celý život,tak jeden zemře dříve a zanechá toho druhého v zármutku.
Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.
Tvou bolest nářek nezhojí,jen prozradí.
Člověk tak mocně naříká při každé bolesti,a tak málo se raduje,když žádnou nemá.
Velký člověk je povznesem nad nespravedlnost,urážku,bolest i posměch,a byl by vlastně nezranitelný,kdyby netrpěl zármutkem.






Líbí se mi ten 5. :)