Když jsem se probudila,okamžitě jsem ucítila na svých bedrech nekonečnou únavu.Svýrala mě a já si uvědomila odkud se vzala.Před očima mi vytanuli živé vspomínky na to,co se odehrávalo před pár okamžiky.Boj,krev,smrt,vítězství,.. Ach ne,já...já zabila další moji spojenkyni.Ve skutečnosti bychom přece měli držet spolu a snažit se znovu získat naši moc zpátky.Místo toho se tu bezúčelně vraždíme,abychom získali trochy krve navíc.Obklopil mě pocit viny a zoufalství.Co jsem to udělala?!V tu chvíli mi někdo silou otevřel oko a ozářil mě světlem až to zabolelo.Vyjekla jsem a uhla hlavou.
"Myslím,že je v pořádku.Jen ji ještě lehce oslabíme a poté si ji můžete odvést."Otevřela jsem oči a uviděla doktora Sneiflagea.Byl to malý, štíhlý mužík ve věku okolo šedesáti.Zde sloužil jako doktor výhradně pro upíry.Když sem přijel nějaký bohatý obchodník a měl zájem o některého z bojovníků,dokror Sneiflagea jej důkladně vyšetřil a připravil na cestu z tohoto zařízení.Když říkám připravil,myslím tím,napustil mu žíly sporýšem,aby byl lehce ovladatelný.Doktor poodešel k jakémusi pultu a umožnil mi tak pohled na dva muže stojící opodál.První z nich byl takový slizoun.Vlasy uhlazené gelem,obtloustlý, středního vzrůstu.Na tváři výsměšný výraz.Štítil se mi.Ten druhý byl pravý opak.Celkem vysoký,štíhlí,ale pod bílou košilí se mu rýsovali svaly.Vlasy lehce rozčepířené,což působilo děsně sexy ještě ve spojení s jeho lišáckým úsměvem.A ty oči..Takové jsem snad ještě nikdy neviděla.Téměř průsvitně modré,jako to nejčistčí jezírko.A já se v něm utápěla...Sledoval mě.Každý můj pohyb.Nedokázala jsem mu však číst z tváře.Výraz pro mě nečitelný jako latinská kniha.
"Dobrá tedy,nechte jí pouta na rukou a nohy jí uvolněte."řekl slizoun a podíval se na mě s úšklebkem"Tak zlatíčko teď jsi moje."
Odvrátila jsem od něj hlavu.Nemohla jsem se na něj dál dívat.V tu chvíli mi projela žilami nepříjemná a každou vteřinou stoupající bolest.Obličej jsem zkřivila utrpením a prohla se v zádech.Jako by vám v žilách putovali jehly stále sem a tam. Po několika nekonečných minutách ta bolest skončila,ale já se cítila jako by mi právě odebrali část života.Energie a síla byli pryč.Mé tělo bylo podobné hadrové panence.Okamžitě ke mě přistoupil doktor.Se stále stejným pracovním postojem mi osvobodil nohy a odpoutal mě od lahátka ,na kterém jsem až doteď ležela.
"Je vaše."řekl jako bych byla zatoulané zvíře z útulku,kterému právě našli nový domov.
"Děkuji doktore.K vozu si ji dovedu sám za pomoci mé ochranky."kývl slizoun směrem k doktorovi,otevřel dveře umístěné přesně naproti mému lehátku a zakřičel cosi nesrozumitelného.Já stále jen ležela a čekala,co se mnou bude.Mé tělo bylo momentálně mimo provoz a jelikoš šance na to,že by mi dali na cetu svačinu ve formě tří pytlíků čerstvé krve byla mizivá,ani jsem nepomýšlela na útěk.V mžiku byli u mě dva bodyguardi.Popadli mě a hrubě mě vyvedli ze dveří ordinace.Naposledy jsem se ohlédla.Tohle je zřejmě poslední okamžik,kdy vidím tuto budovu.Dosáhla jsem,čeho jsem chtěla.A stejně tak dosáhnu i mého příštího cíle a osvobodím všechny vampíry.Udělám to ve jménu těch,jež museli zemřít na bojišti.Těch,jež byli třeba i nevinně odsouzeni.Všichni upíří totiž nutně nezabíjejí,aby dosáhli obživy.Jsou i tací,kteří se třeba živí jen na zvířatech,nebo odkupují pytlíky s krví a nevysávají lidi!Ve jménu těch všech slibují svobodu upírům!A taky pomstu...A svého slibu dostojím ať mě to bude stát cokoli.


Zamilovala jsem se do modrých očí :D Dobře, ještě ne, ale zamiluju :D Skvělý díl!Mocse mi líbil závěr ;)