Musela jsem se olíznout při pohledu na tu nádheru.Ta vůně.O muj bože,jak slastně to vonělo.Nešlo už čekat ani chvilku a tak jsem se co nejrychleji přihnala k malému stolku uprostřed místnosti a popadla flašku stojící na něm.S neuvěřitelnou nedočkavostí jsem utrhla víko a začalo hltat její obsah.Lidská krev.Jak dlouho už jsem neměla tu čest vypít jí tolik najednou.Když jsem dopila,zahodila jsem flašku na zem.Po bradě mi stékal čůrek krve,ale já si to téměř ani neuvědomovala.Byla jsem v jakémsi oparu.Jediné,co pro mě existovalo,byla vůně a chuť krve.Jako bych ji cítila všude kolem sebe.Když totiž vaše tělo přijímá určitou dávku a najednou jí dostane desetinásobek,zblázní se vám vaše smysli a v tu chvíli neznáte blízkého přítele.Je to jako kdyby jste právě dostali příležitost k pomstě.Chcete víc.Chcete mnohem víc.Ničíte,co můžete.A poté,když se dostanete z oparu je vaše psychika o to horší.Začnete dostávat malé dávky a mysl se vám polidští.Jste jako v tranzu.Všude cítíte smrt,máte noční můry,živé sny.Je to jako na houpačce.A právě takhle nás lidé mučí.
Náhle mě ozářilo světlo vycházející zpoza se zvedajících dveří.Zastínila jsem si rukou obličej.Aréna.Slyšela jsem křik těch lidí nade mnou.Vešla jsem dovnitř a podívala se vzhůru.V Aréně byla obvyklá lehátka pro hosty,jaké jste mohli vidět téměř všude.Hosté leželi na břiše a s opřenou hlavou sledovali boj dole.V těch luxusnějších arénách si při tom užívali i masáže,nebo různé procedůry.Zde bylo přibližně 200 lehátek.Malan ve kterém jsem byla uvězněna já,byl totiž velmi rozrostlý, a tak pro pohodlí hostů,vlastnilo naše zařízení 25 arén vždy po dvoustech místech.
Lidem jsem však moc velkou pozornost nevěnovala,ale zato mojí protivnici ano.Byla to žena,která by podle lidského věku měla tak 45 let.Vysoká,štíhlá,ale svalnatá.Přes její pravé oko jí vedla až neuvěřitelně čerstvá jizva.Dle toho a také podle dalších mnoha škrábanců a odřenin jsem soudila,že je zřejmě často vyzívána,a zatím přežívá,což znamená že musí být hodně silná.Ale také jsem usoudila,že dle čerstvosti jizev byla nedávno v boji,a tak jí to mohlo značně oslabit.Není pravda,co se říká o tom,že upíři necítí únavu.Krev nám sice dá značnou energii,ale bez odpočinku je tato energie k ničemu.Za nevýhodu jsem zase počítala to,že má krátké vlasy.Já mám vlasy téměř do třičtvrtě zad a mé protivnice toho v boji značně využívají.Uchopují mě za ně,a tak se mnou mohou snadno manipulovat.
Nevěděla jsem sice,jak moc je má soupeřka silná,ale už jsem znala jají slabiny.Tak jdeme na to...
Když jsem chtěla konečně udělat první výpad,náhle se přede mnou zjevil masivní jehličnatý strom.Hologrami.Obvykle jsou vidět hned v momentě,kdy vstoupíte do arény,dnes je znát značné zpoždění.Tiše jsem se mihla okolo stromu a chtěla se schovat za malou skalku poblíž mě,když se zpoza jednoho stromu hned vedle mě vyřítila má protivnice.Bojovně zaječela a pokusila se mi dát pěstí do obličeje.Byla jsem však rychlejší,vyhla se a zasadila jí ránu do kolene.Nebyla moc velká,ale připravila jsem díky své rychlosti mou oponentku o moment překvapení.Neviděla jsem ani nejmenší náznak bolesti a už se po mě znovu natahovala.Vyhla sem se a upíří rychlostí se přemístila k malému stromku,ze kterého jsem ulomila poměrně silnou větev.Teď jsem zaútočila já.Udělala jsem výpad,ale ona to čekala a rychla se vyhla.Pokusila jsem se jí zasáhnout mým narychlo vyrobeným kůlem,ale nepovedlo se.Když jsem uhíbala před dalším jejím výpadem popadla mě za vlasy a vší silou mnou mrštila o blízký smrk.Sedřela jsem si lehce tvář o tvrdou kůru a zabodla si přitom do ramene krátkou větývku.Urychleně jsem si dřevo z ruky vytáhla,ale to už u mě byla soupeřka znovu a povalila mě na zem.Znehybnila mě a zakousla se mi do krku.Byl to nechutný a tak bolestivý proces!Lidé z upířího kousnutí prožívají euforii,ale pro upíry je neskutečně bolestná záležitost.Sebrala jsem všechnu svou sílu,uvolnila si jednu ruku z jejího sevření a zarila jí je vší silou do jizvy na její tváři.Zaskučela bolestí a povolila sevření.Toho jsem využila a zavalila jí svým tělem.Stále jsem jí zarývala své prsty do rány a poté jí přidala jednu ránu pěstí.Vzpouzela se,ale já jsem udělala to,co jsem na našem boji nejvíc nesnášela.Zakousla se jí do hrdla.Nesnášela jsem tu chuť upíří krve.Lidská,to bylo něco jiného,ale pít upíří krev bylo tak zvrhlé.Pila jsem,jak nejrychleji jsem mohla abych jí,co nejvíce oslabila.Rozhodně jsem jí vypila víc krve než ona mě.Ale jelikož se nepřestávala vspouzet,o chvíli později mě od ní odtrhl silný kopanec do břicha.Tupá bolest mě odmrštila na 5 mertů od ní.Ale mým předešlým účelem bylo stejně jen oslabit ji.Přiznávám se,že jsem ji podcenila,ale teď jsem měla navrch.Jediné,co jsem potřebovala bylo dostat do ruky dřevěný "kůl",který jsem upustila během boje a který ležel,tak tři metry ode mě.Protivnice se připravovala na útok,a tak jsem ji mým náhlým přesunem překvapila,ale přesto jak oslabena byla,reflexi byli stále dost rychlé.Vrhla se na mě a přimáčkla mi hlavu k zemi.Byla jsem však silnější a svalila ji ze sebe.Uštědřila mi kopanec do holeně,ale bolest jakoby šla mimo mě.Opět jsem udělala to,co před tím a zaryla jí prsty do rozkrvácené jizvy na obličeji.Upírům se sice zranění hojí rychle,ale tahle upírka přišla o spoustu krve a navíc dostáváme moc malé dávky lidské krve na to,abychom se stihli tak rychle uzdravit.Ani ta velká zásoba před bojem nebyla pro ni dostatečná na uzdravení všech ran.Skučela bolestí a já využila příležitosti a urychleně se natáhla pro kůl,který ležel na pár stop ode mě.Dostala jsem pěstí do obličeje,což mě trochu vykolejilo a soupeřka se mě snažila ze sebe svalit,ale než se jí to podařilo,využila jsem příležitosti a vší silou jí vrazila kůl do srdce.Na tváři jí stuhl kamený výraz.Ačkoli bych tak moc chtěla teď odejít,věděla jsem,že jestli boj neskončím úplně, dostanu trest a další měsíce tady už nepřežiji.Tak jsem,ač s velkou nechutí,zahodila svou důstojnost, zabodla jí špičáky do hrdla a pila a pila dokud jsem jí z těla nevysrkla všechnu krev.Nechala jsem bezvládné tělo mrtvé upírky ležet na zemi a vstala.S výtězoslavným výkřikem jsem zvedla ruce nad hlavu a užívala si jásot davu nade mnou.Náhle jsem však ucítila prudkou bolest hlavy a u srdce.Před očima se mi zamlžilo a já upadla do dočasné srmti.


To jsem zvědavá na pokráčko :O Kůůrnik, těším se na to drama co bude dál! :D Doufám že tam dáš i nějakou tu romanci :D :P